Jak (ne)přijít na poslední chvíli o pracovní nabídku
Vážená Liz,
tento měsíc jsem absolvovala dva úžasné pohovory v jedné firmě („ABC Plastics“). Řekli mi, že by mi rádi nabídli pracovní pozici.
Minulý týden mi volal jejich viceprezident a mluvili jsme spolu o nabízených finančních podmínkách, zacházeli jsme do velkých detailů, což bylo fajn. Řešili jsme základní plat, bonusy, dlouhodobé benefity, služební vůz a dalších šest až osm položek.
Po tomto rozhovoru mi viceprezident zaslal e‑mail, ve kterém shrnul, na čem jsme se domluvili během naší telefonické konverzace.
Zároveň mě poprosil, abych mu odepsala, zda všechny body konverzace zachytil správně a zda souhlasím s nabízenými podmínkami.
O víkendu jsem mu e‑mailem odpověděla, že vše souhlasí a že nabízené podmínky jsou za mě v pořádku.
Byla jsem nadšená.
Včera mi zavolala personalistka z ABC Plastics a potvrdila mi, že připravují návrh smlouvy. Řekla jsem jí, že jsem nadšená z této příležitosti a těším se, až nastoupím. Ptala se mě, jestli mám ještě nějaké otázky.
A já odpověděla: „Mám jen jeden dotaz. Můj současný zaměstnavatel za mě platí splátky školného. Pokud dám výpověď během dvouleté lhůty – a nyní jsem v polovině, budu mu muset tyto splátky školného vrátit. Zajímalo by mě proto, jestli by mi ABC Plastics mohlo pomoci s částečným uhrazením těchto nákladů.“
Personalistka odpověděla, že se to pokusí zjistit. Překvapilo mě, že se ani nezeptala, kolik peněz budu svému aktuálnímu zaměstnavateli dlužit, ale nezajímala se o to a ani mi nedala šanci, abych jí to řekla. Není to žádná závratná částka, budu jim muset vrátit jen 1200 dolarů, ale i tak jsem si říkala, že se u ABC Plastics zeptám, zda by mi s úhradou této částky nepomohli.
Dnes mi ta personalistka volala zpět a říkala, že je moje žádost „velmi znepokojila“. Mají pocit, že jsem s požadavkem na extra bonus, který je mimo podmínky diskutované s viceprezidentem, měla přijít dříve.
Když jsem o finančních podmínkách mluvila s viceprezidentem, úplně jsem na splátky školného zapomněla. Prostě jsem na to nemyslela.
A teď dokonce váhají, zda nemají svoji nabídku stáhnout úplně. Není to trochu extrémní řešení?
Děkuji, Liz.
S přátelským pozdravem
Hope
Milá Hope,
pokud není ABC Plastics nějakou malinkou společností, jeho vedení pravděpodobně nemá ve zvyku se osobně angažovat ve výběrovém řízení na pracovníky na nižších postech – a zcela určitě jim nevolají, aby s nimi detailně pohovořili o nabízených podmínkách. Skutečnost, že se do Tvého náboru zapojil sám viceprezident společnosti, svědčí o tom, že jsi aspirovala na poměrně vysokou pozici.
A navíc předpokládám, že Ti nevolal jen tak zčista jasna, ale že byl tento hovor dopředu naplánovaný. V okamžiku, kdy Ti přišla pozvánka s termínem telefonátu, sis měla uvědomit, že si musíš v klidu promyslet, co všechno Ti nabízí současný zaměstnavatel a co budeš požadovat od zaměstnavatele potenciálního.
Zapomněla jsi na položku, které není zrovna nevýznamná. Bylo velkou chybou něco takového opomenout a následně požadovat po personalistce, aby zjistila, zda Ti společnost může poskytnout ještě další bonus nad rámec podmínek, které jsi chvíli před tím odsouhlasila.
Není divu, že takovýto chybný krok vzbudí u leckterého manažera pochyby ohledně toho, zda Tě najmout.
Udělala jsi chybu a nepřiznala ji. Neuznala jsi před personalistkou ani viceprezidentem, že jsi o takovýto extra bonus měla požádat během rozhovoru, který byl naplánován právě za účelem dohodnutí detailů finančních podmínek.
Ať už nakonec práci u ABC Plastics získáš nebo ne, bude pro Tebe tato situace cennou zkušeností a něco Ti přinese. Už nikdy nebudeš chtít projednávat finanční podmínky budoucího zaměstnání, aniž by ses na takovýto rozhovor důkladně předem připravila.
Budeš v pohodě, ať to s Tvou prací u ABC Plastics dopadne tak či onak. Stane se, co se má stát – a Ty z toho vyjdeš s poznatkem, že člověk se stále něčemu učí.
S úctou
Liz
Liz Ryan je výkonnou ředitelkou a zakladatelkou společnosti Human Workplace a autorkou knihy Reinvention Roadmap. Můžete ji sledovat na LinkedInu či číst její sloupky v časopisu Forbes.