Burn-out neboli syndrom vyhoření

Když jste nas­toupili před lety do nového zaměst­nání, všude jste se nad tím roz­plý­vali a vše jste viděli opti­mi­sticky, zatím­co nyní ke své­mu zaměst­nání přis­tupu­jete spíše apat­icky, jste věčně unavení, o kval­itě mezilid­ských vztahů nem­lu­vě? I vás se může týkat syn­drom vyhoření.

Syn­drom vyhoření je rel­a­tivně nový ter­mín, poprvé se o něm v roce 1974 zmínil amer­ický psy­cho­an­a­lytik H. J. Freuden­berg­er. Nez­na­mená to však, že tzv. „burn-out syn­drom“ neex­is­to­val již dříve.

Syn­drom vyhoření není náh­lý stav, který se pro­je­vu­je nečekanou atak­ou. Naopak, jed­ná se o dlouhotr­va­jící pos­tupu­jící pro­ces, který může trvat měsíce až roky a bývá zakončen stavem abso­lut­ního psy­chick­ého a fyz­ick­ého vyčerpání.

Po počátečním nadšení z pra­cov­ní čin­nos­ti čas­to přichází období sta­gnace, kdy nadšení upadá. Poté se sta­gnace změní na frus­traci a ta plynule přechází do apatie, kdy se člověk potýká s bez­mocí a bez­nadějí. Vyhoření je posled­ní fáze toho­to pro­ce­su, pokud s ním člověk neza­čne vědomě pracovat.

Jak poz­nat, že jsem v ohrožení

Nejdůležitějším fak­torem, který vede ke vzniku syn­dro­mu, je nepřiměřený stres. Vědeck­ý­mi studie­mi bylo prokázáno, že příz­naky syn­dro­mu vyhoření se z 80–90 % shodu­jí s příz­naky chron­ick­ého stresu.

Vyhoření se pro­je­vu­je ztrá­tou nadšení a moti­vace, potíže­mi se soustředěním, zapomínáním, podrážděnos­tí a např. pocitem nedostatku uznání. Přidá­va­jí se i fyz­ické pro­jevy jako poruchy spánku, nechuten­ství, snížení imu­ni­ty, apod.

Ze sta­tis­tik vyplývá, že nejčastěji jsou v ohrožení lidé, kteří pracu­jí v tzv. pomáha­jících pro­fesích, jako jsou např. učitelé, psy­chol­o­gové, man­ažeři, pra­cov­ní­ci zákaznick­ých cen­ter a info­linek, atp.

Pre­vence pro­ti vyhoření

Nejčastěji skloňo­vaným aspek­tem pre­vence syn­dro­mu vyhoření je síť kval­it­ních mezilid­ských vztahů. Blízcí přátelé a rod­i­na vyslech­nou, co člověku leží na srd­ci, a mohou i aktivně pora­dit a pomo­ci s řešením stresové situace.

Mimo to se v posled­ní době začíná uka­zo­vat sna­ha zaměst­na­vatelů vysílat své zaměst­nance na pod­půrné work­shopy. Zde jsou utvoře­ny skupiny zaměst­nanců z různých ohrožených sfér, kteří pak sdílí své starosti, a to jim pomáhá se se stresový­mi situ­ace­mi vyrovnat.

Vyplatí se také neza­pomí­nat na pravid­lo: „Dělej vše, jak nejlépe dovedeš, ale ne lépe.“ (z kni­hy Čtyři dohody od Miguela Dona Ruize) a s ním sou­vise­jící odpočinek.

Léč­ba syn­dro­mu vyhoření

V pří­padě, že po přečtení toho­to článku máte poc­it, že jste v něk­teré z fází syn­dro­mu vyhoření, neberte to na lehk­ou váhu. Zamyslete se nad svým žebříčkem hod­not, plány a ambice­mi. Tře­ba zjistíte, kde je chy­ba, a včas se vrátíte do opti­mi­stick­ých kolejí.

Rozv­in­utý syn­drom vyhoření ale patří do ruk­ou zkušeného psy­cholo­ga, popř. psy­chi­a­tra. Pomo­ci však může i delší dov­olená, obnovení přá­tel­ských vztahů a naučit se hlí­dat si vlast­ní hranice.