5 typů odpovědních e‑mailů, které jsou postrachem pro náboráře (a co napsat místo nich)

Mys­lím, že se všich­ni shod­neme, že čekání na odpověď ohled­ně pop­tá­vané pra­cov­ní poz­ice není oblíbený způ­sob trávení vol­ného času niko­ho z nás. Pokaždé, když zazvoní tele­fon, přes­tanete v aktuál­ní čin­nos­ti a doufáte, že právě ten­to tele­fonát Vám přihra­je novou prá­ci. Možná dokonce odpovídáte na skry­tá vola­jící čís­la s nadějí, že je to právě HR man­ažer, který volá z bloko­vaného čís­la nebo ze vzdálené lokali­ty.
Občas je dobré převzít aktiv­i­tu a nap­sat poten­cionál­ní­mu zaměst­na­vateli krátk­ou zprávu. V tom pří­padě budete potře­bo­vat nalézt vhod­ný způ­sob, jak nap­sat to, co si mys­líte (tedy „Najměte mě!“).

Přečtěte si pro­to 5 odpovědí, kterým je lep­ší se vyh­nout, a zároveň se podíve­jte na 5 alter­na­tiv, jak danou zprávu nap­sat lépe.

Řek­li jste, že mi dáte vědět v pondělí, a je už úterý.

Ano, získáte body za to, že máte zájem. Ale ty body zůs­tanou jen u Vás. Pokud totiž odpovíte tím­to způ­sobem, zní to jako obv­inění. Stavíte HR man­ažera do obran­né poz­ice, kdy si řekne, že nechápete, že něk­teré věci zaber­ou více času, než se před­pok­lá­da­lo.
Mís­to toho je lep­ší dát společnos­ti více času (napřík­lad až do pátku) a nap­sat, že se těšíte na kroky, které budou násle­dovat. Nebo­jte se, počkat pár dní nez­na­mená, že jste ztratili zájem nebo že jste dobře neposlouchali. Naopak budete půso­bit tak, že jste trpěliví a že jste porozuměli mod­erní­mu náborové­mu procesu.

Proč jste mi nedali vědět?

Hledání práce vyžadu­je vytr­val­ost – jít mezi lidi a věno­vat se net­workingu, prodá­vat své schop­nos­ti a hlavně nevzdá­vat se! A i když je pos­toj „zvlád­nu to“ nezbyt­nos­tí, nechcete pře­ci vypa­dat až tak zaní­ceně, že Vaše e‑maily vyzní jako hroz­ba. Obdo­ba této for­mu­lace –  „Proč Vám odpověď trvala tak dlouho?“ – může být pochope­na jako našt­vaná nebo zmatená reakce, pro­to je lep­ší se jí rovněž vyh­nout.
Lep­ší alter­na­tivou než výše uve­dené reakce je zprá­va, ve které se infor­m­jete, zdali je ještě něco, co můžete pro danou osobu udělat, aby se Vám ozvala zpátky.
Pokud jste odeslali svou žádost a nedostali jste po dobu 10 dní žád­nou reak­ci, můžete vyzk­oušet zprávu: „Mám o uve­de­nou pozi­ci oprav­du velký zájem a chtěl/a bych si s Vámi potvrdit, že jste v pořád­ku dostali mé mater­iá­ly. Prosím, dejte mi vědět, je-li potře­ba zaslat ještě něco dalšího.“. Ste­jně tak pokud Vám náborář sdělil, že s Vámi zůs­tane v kon­tak­tu, a Vy jste přesto nedostali žád­nou odpověď na svou zprávu s poděkováním za pohovor, měli byste sečkat ale­spoň týden, než se zep­táte, jestli je potře­ba ještě něco doplnit.
Ten­to příst­up je poz­i­tivní, pro­tože mís­to tónu „Nepře­jte si, abych Vás uháněl.“ ukazu­je mno­hem přátelštější příst­up „Chtěl bych se Vám jen připome­nout a udělám, co bude tře­ba, abych s Vámi zůstal v kontaktu.“

Oce­nil bych jak­oukoli reak­ci.

Upřím­ně, Vy vlast­ně nesto­jíte o jak­oukoli reak­ci. Ideál­ně chcete slyšet, že jste v náborovém pro­ce­su pokročili o krok dále. A pokud toto není možné, sto­jíte ale­spoň o obec­nou infor­ma­ci (napřík­lad že žádosti jsou posu­zovány nebo že všich­ni vybraní kan­didáti byli kon­tak­továni).
Toto tvrzení působí trochu zoufale. Zní to, že čekáte u svého tele­fonu a že skáčete z běžícího pásu nebo ze sprchy okamžitě, jak­mile tele­fon zazvoní – a to náborář nemusí vědět!
Takže pokud jste zvě­daví, jak se situ­ace vyvíjí, zkuste násle­du­jící for­mu­laci: „Bylo by možné získat nějaké infor­ma­ce ohled­ně stavu při­jí­macího pro­ce­su?“. Je to stručné a taková reakce Vás nepoškodí.

Mám jinou nabíd­ku. Ještě jste se nerozhodli?

Někdy jste nadšení urči­tou nabíd­k­ou poz­ice, ale řekněme si to na rov­inu, při­jí­mací pro­ces se tak vleče, že musíte buď něco pod­ni­knout (což je vel­mi riskant­ní) nebo od při­jí­macího pro­ce­su upustit. Naštěstí exis­tu­je ještě jiná alter­na­ti­va, díky které se dostanete z nes­nází a dáte o sobě poten­ciál­ní­mu zaměst­na­vateli nená­pad­ně vědět.
Prvně, neděle­jte zbrk­lá rozhod­nutí. Pokud Váš pohovor již třikrát přeložili, může to značit jejich nezá­jem či hrozící odmít­nutí, nebo jsou jen příliš roztěkaní a neor­ga­ni­zo­vaní, aby se Vaší žádostí pro­fe­sionál­ně zabý­vali. Na druhou stranu pokud jste byli na pohovoru a mys­líte si, že všech­no šlo hlad­ce, sto­jí za to jim dát vědět, že máte zájem.
Vyzk­ouše­jte ten­to příst­up: „Jsem oprav­du nadšený touto poz­icí a je to moje první vol­ba. Pro­to bych Vám chtěl dát vědět, že mám jinou nabíd­ku, na kter­ou musím odpovědět do pátku. Kdy bych mohl očeká­vat Vaše rozhod­nutí?“.
Pokud nechcete odhalit podrob­nos­ti své nabíd­ky – řekněme, že se ucházíte o prá­ci ve fir­mách ve velice spřízněném oboru – můžete jednoduše říct: „Můžete mi dát vědět při­b­ližný časový plán ohled­ně při­jí­macího procesu?“.

Jsem zklamán/a, že jste se mi vůbec neoz­vali.

Všich­ni to známe. Je to k naštvání, pokud po pohovoru, o kterém jste si mysleli, že dopadl ve Váš prospěch, je ticho po pěšině. A možná by jed­na část Vaší osob­nos­ti nejraději nap­sala něco v ublíženém tónu: že jste ste­jně lep­ší, že se přes to dostanete a najdete si mís­to, které je pro Vás vhod­né.
Nicméně zprávy toho­to typu sig­nal­izu­jí, že jste něk­do, kdo neumí komu­niko­vat pro­fe­sionál­ně. Je to otravné, ale bohužel to je reali­ta, že něk­teré společnos­ti nedá­va­jí podle svého pro­tokolu kan­didátům či dokonce final­istům zpět­nou vazbu, doš­lo-li k obsazení pra­cov­ního mís­ta.
Pokud jde o to, co takové společnos­ti odpovědět, máte jen něko­lik málo možnos­tí. Pokud umíráte touhou dát jim zpět­nou vazbu, můžete nap­sat: „Rád/a jsem se s Vámi seznámil/a  a byl/a bych moc rád/a, pokud mi dáte v budouc­nu vědět o vhod­ných poz­icích.“, nebo můžete nap­sat: „Rád bych s Vámi zůstal v kon­tak­tu.“.
Jak bylo řečeno, já osob­ně prefer­u­ji neod­poví­dat. Můžete je vždy kon­tak­to­vat někdy v budouc­nu. Mez­itím zaměřte svo­ji energii na společnos­ti, které o Vás zájem mají.
Je důležité cho­pit se dalších pra­cov­ních příleži­tostí. Tak věnu­jte čas i tomu, co říkáte a jak to říkáte.

Článek byl převzat z webu The Muse