5 znamení, podle kterých poznáte, že jste pod velkým stresem (a ani si to neuvědomujete)

Min­imál­ně jed­nou do roka dostanu vel­mi sil­ný kašel a takovou rýmu, že sko­ro nic nes­lyším.  A tak, jako vždy, popad­nu svou oblíbe­nou deku a začnu polykat Paralen a Col­drex. Celý živ­ot se ptám sám sebe: Proč znovu? A proč vždy, když si naplánu­ji tak skvělý vík­end? Po chvíli si uvě­domím ten hlavní důvod – jsem totál­ně vyčer­paný. V té chvíli si přiznávám, že jsem si „naložil“ pře­spříliš úkolů a povin­nos­tí a moje tělo mi dává naje­vo, že to nezvládá.

Vím, že nejsem sám.  Zastávám funkci zpravo­da­jského a hod­notícího man­ažera pro zaměst­nance ve well­ness společnos­ti a jed­nou z mých odpověd­nos­tí je právě iden­ti­fiko­vat a ana­ly­zo­vat hlavní zdravot­ní rizika tisíců jed­notlivců, kteří využí­va­jí našich služeb. Je to právě stres, který se pravidel­ně umisťu­je na žebříčku mezi tře­mi první­mi fak­to­ry (z 15 celkem).

I když je prav­da, že trochu stre­su na nás může mít poz­i­tivní vliv, kon­stant­ní výskyt má právě opačný důsledek. „Chron­ický stres, jak je zná­mo, je vel­mi nez­dravý pro tělo i pro mozek,“ potvrdi­la pro Forbes věd­kyně a zdravot­ní reportér­ka Alice G. Wal­ton. „Stres v pod­statě pot­laču­je vznik nových gen­er­ací ner­vových buněk a zhoršu­je paměť. A to ani nem­lu­vím o tom, jak zvyšu­je riziko vzniku obez­i­ty, srdečních prob­lémů, rakoviny a závis­lostí a zapříčiňu­je dep­rese, zách­vaty úzkosti a prob­lémy se spaním.“

Je to znek­lidňu­jící. O ome­zování příčin stre­su se snad­no mlu­ví, ale již hůře se s tím něco dělá. Je to ste­jně těžké jako uvě­domit si, že se přepínáme. Ve většině pří­padů jsme totiž nato­lik zaneprázd­něni svý­mi povin­nos­t­mi, že ani nemáme čas hlí­dat si, jak se cítíme.

Jestli se poznáváte jen v jed­nom z násle­du­jících pěti bodů, asi je na čase ubrat.

  1. Všem odsekáváte (bez rozum­ného důvo­du)

    Když vás kole­ga poprosí, abyste po něm zkon­trolo­vali nějak­ou zprávu, vy zareagu­jete tak, jako by vás žádal, abyste přečetli příručku bezpečnos­ti práce. Vy se vztekáte, funíte a tiše si říkáte, proč je tak hloupý. Namís­to klid­né odpově­di, jako např. „Jas­ně.“ nebo „Počkej chvíli, musím něco dodělat.“, odpovíte odseknutím: „Jo, jako bych neměl nic jiného na prá­ci, dej to sem.“

Později, když si uvě­domíte, že jste to dost přehnali, dostaví se poc­it trap­nos­ti. Chris­tine Porath, pro­fe­sor­ka na obchod­ní škole George­town Uni­ver­si­ty, tvrdí, že spous­ta lidí si ani neu­vě­do­mu­je, že jsou hrubí k ostat­ním. A to větši­nou jen pro­to, že jsou nato­lik vys­treso­vaní a vyčer­paní, že nedokážou posou­dit své jed­nání a to, že jím mohou zran­it city ostat­ních (Ale ani to, že jste pod obrovským stre­sem, vás neomlouvá.).

  1. Mys­líte jen na práci…neustále

    Vaše pra­cov­ní doba je sice od 9 do 5, ale mys­líte na prá­ci 24 hodin den­ně, 7 dní v týd­nu. Během ces­ty domů, během večeře, před spaním, ale i ve snech – znáte to. Práce je vaším hlavním tématem při setkání s přáteli či rodi­nou. A mys­líte na ni, když před­stíráte, jak je posloucháte (násle­du­je úsměv, kývnutí, úsměv, kývnutí).

Neříkám, že si musíte přes­ně stanovit, jaké dny a v jak­ou hod­inu nad prací přemýšlet můžete a kdy ne, nejsme roboti (a jestli ano, nesoudím vás). Ale jak tvrdí Adri­an Granzel­la Larssen, šéfredak­tor The Dai­ly Muse: „Nosit si prá­ci domů, a to už jen ve for­mě neustálého přemýšlení o ní, vás velice rych­le změní v úzkostlivého, nevys­palého a vel­mi nud­ného hos­ta na večeři.“ A to nikdo z vás nechce.

  1. Nemůžete se dostatečně soustřed­it, natož být pro­duk­tivní

    Zrov­na se máte do něče­ho pustit, ale nemůžete se vůbec hnout z mís­ta (nebo dokonce vůbec začít). Nespočet myšlenek vám poskaku­je v hlavě rychlostí svět­la a vy nejste schop­ni kon­trolo­vat ani jed­nu z nich. A tam začíná ten nekonečný koloběh – jste nato­lik přep­jatí a vytížení z toho, kolik toho musíte udělat, že se nato­lik bojíte, až nemůžete dodělat vůbec nic.

Tuto situaci můžete dávat za vinu tomu, že vaše tělo tak­to reagu­je na neustálý stav úzkostlivosti.

  1. Špat­ně spíte

    Na kon­ci dne jste totál­ně vyčer­paní. Ale když konečně večer ulehnete do postele, strávíte něko­lik hodin zíráním do stropu. A když konečně usínáte, trhnete sebou a pak se zase jen celou noc otáčíte v posteli ze strany na stranu. Ráno jste nakonec ste­jně unavení, jako jste byli den před tím.

Lind­say Holmesová, zás­tup­kyně edi­to­ra Healthy Liv­ing, pro The Huff­in­g­ton Post tvrdí: „Když jsme ve stre­su, naše mysl zápasí s myšlenka­mi mís­to toho, aby se v noci vyp­nu­la. Navíc zabraňu­je akti­vaci důležitých funkcí, které se stara­jí přede­vším o paměť, obnovu svalů či naši náladu.

Podle Holmesové se stav časem vel­mi zhoršu­je. Vede až k trvalé nes­pavosti a prob­lémům s imu­ni­tou (což vysvětlu­je mou kaž­doroční rýmu). Dalším příz­nakem jsou dost podi­vné sny – jed­nou moje pod­vě­domí důk­lad­ně prozk­oumá­va­lo funkce Pow­er­Pointu, což bylo poutavé a poučné.

  1. Bolí vás celé tělo

    Když je vaše mysl přep­jatá, dává to znát po celém vašem těle různý­mi způ­so­by – bolest a tuh­nutí v zádech, krku, kyčlích a rame­nou; bolesti hlavy; ztuh­lé čelisti, a další.

„Jak­mile mozek vycítí hrozbu, aktivu­je pod­půrný ner­vový sys­tém a přikazu­je žlázám pumpo­v­at do krve adren­a­lin, kor­ti­zol a další hor­mo­ny, které připravu­jí tělo k akci,“ sdělu­je Melin­da Beck pro The Wall Street Jour­nal. „Tím se ale svaly přepí­na­jí, zpo­ma­lu­je se trávicí sys­tém, uza­víra­jí se krevní cévy a srd­ce bije mno­hem rychleji.“

A když vaše tělo tak­to nepřirozeně reagu­je – napřík­lad citlivěji na pře­plně­nou emailovou schránku než na setkání se šavlozubým tygrem –, vaše svaly zůs­tanou nap­nuté déle než je potře­ba (a pro­to nás všech­ny tolik bolí záda).

Všem těm­to poc­itům se samozře­jmě nemůžete vždy vyh­nout. Jsou součástí živ­ota, a občas vel­mi důleži­tou. Ale když je takový stav dlouhotr­va­jící, důsled­ky jsou vel­mi bolestivé. Jestliže ho tedy nedokážete, či nemůžete, elim­i­no­vat úplně, zkuste to ale­spoň udržo­vat pod kon­trolou a zame­zo­vat tomu, aby vás to ovlá­da­lo. Jak máte začít? Uvě­domte si vlast­ní chování a své pocity.

Dále si musíte určit způ­sob, jak efek­tivně zvlád­nout to-do list. Pamatu­jte také na (časté) pauzy, naplno se občas odtrhněte od den­ní ruti­ny a když je tře­ba, požáde­jte o pomoc druhé. Naučit se, jak úspěšně zvlá­dat stres, je klíč ke šťast­né­mu a zdravé­mu živ­o­tu. Tak jděte na to a překone­jte to. Vrátí se vám to hned několikrát.

Převza­to z webu The Muse