4 důvody, proč se Vám nechce do hledání práce (a proč se toho nemusíte bát)

Hledání práce se mě zača­lo týkat během posled­ního ročníku na střed­ní škole. A oprav­du, trochu jsem prá­ci hledala – trochu. Ale vlast­ně mě celý pro­ces hledání práce vel­mi obtěžo­val a byl mi nepří­jem­ný. Prohlížela jsem si stránky s pra­cov­ní­mi nabíd­ka­mi a o pár z nich jsem se i ucházela, ale větši­nou jsem před­stírala, že se mě pro­ces hledání práce netýká.

A poté jsem se rozhod­la: „Nevím, co chci dělat po střed­ní, tak půj­du na vysok­ou!“. Přih­lási­la jsem se na uni­verz­i­tu, vys­tu­dovala ji a pak, k své­mu přek­vapení, jsem po pro­mo­ci stála před ste­jným prob­lémem, které­mu jsem čelila již předtím. Bohužel, moje škol­ní osnovy nezahrnovaly hledání práce, verze 001.

Nechápe­jte mě špat­ně. Vysoká ško­la byla skvělá. Hod­ně jsem se nauči­la a potkala jsem spous­tu úžas­ných lidí. Ale důvod, proč jsem si vybrala tuto studi­jní dráhu, příliš pád­ný nebyl. Prod­lužo­vala jsem si vst­up do „reál­ného svě­ta“, jelikož jsem byla dobrou stu­den­tk­ou, ale ne dobrou absol­ven­tk­ou. Pokaždé, když jsem jed­nu školu ve svém živ­otě dokonči­la, vrhla jsem se na další (a ano, počítám do toho i mateřsk­ou školku).

Procházet si tím vším v průběhu Vaše­ho živ­ota může budit obavy. Ale nemůžete tomu uni­knout. Takže mís­to toho, abyste hledání práce donekoneč­na odklá­dali, přečtěte si, jak čelit 4 největším obavám z hledání práce.

Oba­va #1: Hledání práce Vám zabere celý den

Máte prav­du. Ten­to pro­ces vcelku zabírá čas. Nejprve se musíte pro­brat spous­tou pra­cov­ních nabídek, než konečně naleznete tu, která je pro Vás vhod­ná. Poté je tře­ba dát dohro­mady žádost, která může zahrnovat živ­o­topis, moti­vační dopis a další doku­men­ty. A pak, když Vás pozvou na pohovor, je nut­no strávit čas přípravou. Už jste si pravděpodob­ně udělali obrázek – není to otáz­ka pár minut.

Ale mám pro Vás i dobré zprávy. Vždy můžete opti­mal­i­zo­vat čas, který hledání práce věnu­jete. Vyčleňte si ve svém kalendáři konkrét­ní dny, které si pro hledání zaměst­nání vyhradíte, a pak se mu skutečně věnu­jte. A když říkám konkrét­ní dny, nemys­lím tím: „Budu na tom pra­co­v­at přes vík­end.“. Mám na mys­li mno­hem speci­fičtější určení: „Udělám to ve stře­du večer mezi 19 a 21 hodi­nou.“. A až odbi­je devátá, máte volno.

Jak­mile si určíte dobu, kdy se budete hledání práce věno­vat, nezbývá než každé sean­ci přiřa­dit přes­ný cíl, může to být například:

Najít 3 poz­ice, kam se přih­lásím.
Nap­sat moti­vační dopis pro pozi­ci X pro společnost Y.
Aktu­al­i­zo­vat si životopis.

Pokud si neurčíte přes­ný čas a cíle pro kaž­dou takovou sean­ci, hrozí, že pro­ces hledání nového zaměst­nání se bude zbytečně prod­lužo­vat. Přizne­jme si: Pokud se díváte na nabíd­ky práce a druhým okem sle­du­jete nejnovější epi­zo­du Hry o trůny, bude Vás to od hledání práce spíše odvádět. To samé platí, pokud budete trávit spous­tu času prohlížením Face­booku, Twit­teru, Insta­gra­mu, Pin­ter­estu nebo nějaké další sítě – Vy sami nejlépe víte, kde máte slabou stránku.

Oba­va #2: Nízká kvalifikace

Nabízené poz­ice upouta­jí Vaši pozornost a jste jimi nadšeni. Ale ve chvíli, kdy se podíváte na sez­nam poža­davků pod popisem poz­ice, nadšení upadá. Oprav­du musím mít tolik let zkušenos­tí? A znalost všech těch­to systémů?

Nejste sami, kdo se ptá: „Jak mohu získat zkušenos­ti, když nemo­hu splnit poža­davky u poz­ice, díky které tyto zkušenos­ti získám?“

Právě Sara McCor­dová, která píše pro Muse, upo­zorňu­je: „Něk­teré poža­davky jsou uve­dené z toho důvo­du, pro­tože jednoduše dobře znějí.“ A navíc když společnos­ti píšou text nabíd­ky, čas­to to činí s před­stavou svého vys­něného uchazeče.

Ale popravdě, jak říká McCor­dová, společnos­ti neb­u­dou pro­ta­ho­vat náborový pro­ces do té doby, než naj­dou svého vys­něného uchazeče – tak kval­i­fiko­vaní uchazeči jako Vy mají také šan­ci. Pokud se tedy na kon­ci popisu pra­cov­ní poz­ice nachází celá řada požadovaných doved­nos­tí, berte je jako bonusové doved­nos­ti a soustřeďte se na ty, které máte.

Ale mějte na paměti, že i když je Vaše kval­i­fikace vyšší, než se Vám samot­ným zdá, nehodíte se na všech­no. Nicméně pokud napřík­lad jako arteter­apeut nežádáte o prá­ci chirur­ga, přih­lášku pošlete.

Oba­va #3: Neb­udete vynikat

Může být skliču­jící žádat o vol­nou pozi­ci, když víte, že náborář pravděpodob­ně obdržel horu živ­o­topisů. A poté je snad­né začít o sobě pochy­bo­vat. Napro­ti tomu když se ucházíte o prá­ci, pro kter­ou jste kval­i­fiko­vaní, zasloužíte si mno­hem více než ostat­ní přih­lášky bez jmé­na, a možná ještě mno­hem více.

A tady přichází zra­da – svo­ji příleži­tost nedostanete okamžitě, jak­mile kliknete na tlačítko odes­lat. To je jen začátek. Pokud chcete mezi ostat­ní­mi uchazeči vyni­knout, musíte převzít zod­pověd­nost a jít nad výše uve­dené. Jak říká Kat Boogaar­dová, která píše pro Muse a vlast­ní Burst Com­mu­ni­ca­tions: „Nikdy byste neměli váhat s úsměvem navíc, s ukázk­ou ini­cia­tivy nebo se sdílením dalších mater­iálů, které by poten­ciál­ního zaměst­na­vatele mohly zají­mat. Pokraču­jte a pošlete jim odkaz na svo­je vlast­ní port­fo­lio nebo osob­ní blog. Cokoli, co ukáže, co ve Vás je a jaký jste kan­didát, se Vám připíše k dobru!“

Ini­cia­ti­va nemusí být navíc přem­rštěná. Vlast­ně se může jed­nat o úplně jednodu­chou věc. Jen­ni Maieri­ová, ředitel­ka The Dai­ly Muse, která čet­la mno­ho moti­vačních dopisů, říká, že jed­na věc, která na Vás okamžitě upo­zorní, je neotřelý úvod Vaše­ho e‑mailu. Něco jiného než: „Dobrý den, rád bych se ucházel o uve­de­nou pozi­ci, a pro­to v příloze posílám svůj moti­vační dopis.“
Když uchazeč začne s nějakým vtip­ným fak­tem, zapam­a­to­vatel­ným vtipem nebo chytrým úvo­dem, je to vždy radost. Tak­to na sebe upoutáte pozornost. Ale dejte si pozor, Váš fór by se měl vzta­ho­vat k dané pozi­ci. Úplně náhod­ný žertík může uvést HR man­ažera do roz­paků a zmást ho: Jsem oprav­du rád, že jste ochut­nal každý sýr ve Wis­con­sinu, ale mohl byste mi připome­nout, jak to z Vás dělá dobrého soft­warového inženýra?

Exis­tu­je množství dalších možnos­tí, jak na sebe poukázat. Napřík­lad vytvořit port­fo­lio své práce, pečlivě se připrav­it a zjis­tit si o společnos­ti co nejvíce infor­ma­cí nebo spo­jit se se zaměst­nan­ci společnos­ti (a tím mys­lím udělat více, než jen stisknout „Navázat spo­jení“ na LinkedIn).

Oba­va #4: Práce se Vám neb­ude líbit

Když hledáte nové zaměst­nání (nebo své první), na mys­li Vám vytane spous­ta znek­lidňu­jících otázek. Co když ji budu nenávidět? Co když jsem neschopný/á? Co když to není pro mě to pravé?

Trávit spous­tu času v prá­ci, když se Vám tam nelíbí, začne neg­a­tivně ovlivňo­vat celý Váš živ­ot. Takže je log­ické, že se nechcete uvr­tat v takové práci.

Ale ještě před tím, než se začnete touto obavou zabý­vat, uvě­domte si:

Tak jako nikde není psáno, že tuto prá­ci budete milo­vat, nikde není dáno, že ji budete nenávidět. Jed­iná záru­ka je, že nemáte ani ponětí, jak se budouc­nost bude vyví­jet. Jed­na z nejlepších rad, jak­ou jsem kdy dosta­la, je: Neděle­jte z něče­ho prob­lém, dokud to není prob­lém. Zaměřte se na prá­ci, u které věříte, že se pro ni hodíte. Jestli – jestli! – se stane Vaším nejhorším zaměst­náním, vždy s ní můžete rázně zatočit.

Nic netrvá věčně (dobře, větši­na věcí netrvá věčně). Pokud se Vám stane, že začnete mít k dané společnos­ti averzi, tak háde­jte co? Vždy si můžete hle­dat něco nového. Já vím, znovu to zkoušet? Ale to je reali­ta, neděláte rozhod­nutí na celý svůj živ­ot. To však nez­na­mená, že byste měli sáh­nout po každé pozi­ci, která se před Vámi objeví, jen pro­to, že víte, že můžete ode­jít. To je začátek katastrofy.

Je pocho­pitel­né, že se obáváte toho­to pro­ce­su. Ale pamatu­jte, že je také příleži­tostí pro Vás samé začít (nebo pokračo­vat) ve tvarování vlast­ní budouc­nos­ti. Pozne­jte, co Vám v tom brání, a poté se stra­chem hravě zatočte. Hod­ně štěstí!

Článek byl převzat z webu The Muse