3 věci, které byste neměli říkat, abyste kompenzovali nedostatek profesních zkušeností

Trap­ný moment pohovoru čís­lo 409:
Vypadá to, že Vás daná poz­ice nad­ch­la a nějak se Vám podaři­lo dostat se na pohovor. Hned poté, co si vyměníte zdvořilost­ní fráze, náborář jde k jádru věci: „Zdá se mi, že máte málo zkušenos­tí pro tuto pra­cov­ní pozi­ci. Můžete mi říct, proč si mys­líte, že se pro tuto prá­ci hodíte?“

A co teď? Měli byste odpoví­dat? Exis­tu­je způ­sob, jak z této otázky vyváz­nout bez úhony?

Přizne­jme si, že se jed­ná o choulostivou chvilku pro uchazeče o prá­ci. Zvlášť pokud nemáte připravenou přesvědčivou odpověď, proč se právě Vy hodíte na tuto pozi­ci navz­do­ry nedostatku pra­cov­ních zkušenos­tí.
Níže jsou vyj­men­ová­na 3 tvrzení, která sice budete chtít říct, ale neměli byste.

Velice rych­le se učím

Kdy­bych tak mohla dostat dolar pokaždé, když slyším kan­didá­ta pod požadovanou úrovní zkušenos­tí říkat něco jako „Umím se do toho dostat oprav­du velice rych­le“ nebo „Jsem oprav­du hod­ně učenlivý“.

Bohužel, zaměst­na­vatelé nehleda­jí něko­ho, kdo se bleskurych­le naučí prá­ci, kter­ou je tře­ba udělat. Oni potře­bu­jí zaměst­nance, který vstoupí do dveří s již získaný­mi zkušenos­t­mi. Dokonce i pokud budete argu­men­to­vat tím, že zaměst­na­va­tel ztratí úžas­ného poten­cionál­ního zaměst­nance, když neb­ude otevřen k jeho zaškolení. Fak­tem zůstává, že větši­na HR man­ažerů chce naj­mout zaměst­nance, kteří se do toho mohou opřít okamžitě.

Co tedy dělat?
Jestliže máte málo pra­cov­ních zkušenos­tí pro danou pozi­ci, patrně bude lep­ší zvážit hledání podob­né pra­cov­ní poz­ice, která je ale o úroveň níže než ta, o kter­ou právě usilu­jete. Nebo můžete vyh­le­dat společnos­ti, které se zaměřu­jí na tréninkové pro­gramy pro nováčky. Čím lep­ší tréninkové pro­gramy společnost nabízí, tím je větší šance, že do Vás bude chtít investovat.

Budu pra­co­v­at oprav­du tvrdě

To mi připomíná konkurz ze soutěže Amer­i­can Idol (obdo­ba české Super­star), kde zpěvák dostane třikrát ne od porotců, ale i přesto stále pokraču­je ve svém snažení a v prosbách.

„ Budu pra­co­v­at tvrději než kdokoli, koho znáte, pokud mi dáte šan­ci.
Prosím, dejte mi šan­ci.
Ne, oprav­du. Prosím. Ukážu Vám, že budu pra­co­v­at oprav­du tvrdě.“
A tak dále a tak dále.

Nyní mi dovolte, abych se Vás zep­ta­la: Jak čas­to takové pros­by pomo­hou? Máte prav­du, sko­ro nikdy. Je to pro­to, že se porot­ci již rozhodli, že se jim daný člověk nehodí. Tím, že se soutěžící snaží a prosí, vypadá jen víc a víc zoufale.

To samé platí u pra­cov­ních pohovorů. Pokud se oso­ba sedící u pra­cov­ního pohovoru napro­ti Vám již rozhod­la, že nemáte dostatek pra­cov­ních zkušenos­tí, pravděpodob­ně Vás další naléhání, že budete pra­co­v­at tvrdě, již nezachrání.

Co tedy dělat?
Pokud se Vám zdá, že Vás náborář vyřadil pro nedostatek zkušenos­tí, zvažte otázku, jak­ou pra­cov­ní pozi­ci by Vám doporučil v dané orga­ni­zaci vzh­le­dem k Vašim zkušenos­tem. Berte ho jako spo­jence a požáde­jte ho o radu.

To nejhorší, co se může stát, je, že neb­ude mít nic, co by Vám mohl nabíd­nout. A to nejlepší, co se může stát? Nabídne Vám něko­lik dalších možnos­tí ve ste­jné společnos­ti (a možná Vám je rov­nou před­staví). Poz­vali Vás na pohovor z určitého důvo­du, pro­to není nic špat­ného na kon­verza­ční otázce, na jaké pozi­ci by Vás rádi viděli vynikat a uplat­nit Vaše zkušenos­ti a dovednosti.

Ale já mám lep­ší zkušenos­ti než…

Právě toto může být prapůvod­ce všech nes­nází. Zaměst­na­va­tel se zep­tá na jed­nu věc (kter­ou nemáte) a Vy mu rych­le oznámíte, že zkušenost, kter­ou máte, je výz­nam­nější než ta, kter­ou požadují.

Čas­to tohle vídám u neziskových orga­ni­za­cí, když se lidé z kor­porá­tu snaží převést své zkušenos­ti do neziskových poz­ic. I když nepra­co­v­ali nikdy dříve v neziskovém sek­toru, řeknou, že použi­jí své obchod­ní zkušenos­ti a zvlád­nou to lev­ou zad­ní.
Nechápe­jte mě špat­ně. Tito uchazeči mají jistě poten­ciál a zkušenos­ti, které takové orga­ni­zaci mohou prospět. Avšak pokud budete tlačit příliš na pilu, může to vypa­dat, že náborářům říkáte, že nevědí, jak dělat svo­ji práci.

Co tedy dělat?
Jestliže si mys­líte, že máte přenos­né schop­nos­ti, které si náborář neu­vě­domil na začátku, začněte klást otázky. Zepte­jte se na největší výzvy dané orga­ni­zace, její hlavní cíle a okamžité pri­or­i­ty pro člově­ka, na pozi­ci, na kter­ou se hlásíte. Buďte orig­inál­ní a zvídaví.

A poté navažte na náborářovu řeč a před­stavte své zkušenos­ti, znalosti a nápady způ­sobem, který neú­točí na jeho způ­sob práce. Mís­to toho ho jem­ně navedete k zamyšlení, že Vaše schop­nos­ti mohou být přínosem a při­danou hod­no­tou pro danou společnost.

Samozře­jmě, někdy prostě taza­tele nepřesvědčíte, pokud se dom­nívá, že zkrát­ka nemáte dostatek zkušenos­tí. Ale ele­gant­ním řešením je přek­le­nout se přes ten­to vývoj událostí otázka­mi, které umožní prezen­to­vat Vaše schop­nos­ti a zkušenos­ti a zanecha­jí v zaměst­na­vateli poz­i­tivní dojem.

Převzatu z webu The Muse